co bych řekla svému já, když jsem se bála začít..
Přes dvacet projektů za dva roky. Nespočet revizí, pár nepovedených tiskovin, ghosting od klientů, kterým jsem věnovala týdny práce. Tohle není příběh o tom, jak jsem věděla, co dělám. Je to příběh o tom, jak jsem se bála a stejně to zkusila. Píšu to pro lidi, kteří si přijdou moc nezkušení na to, aby začali. Pro lidi, kteří mají v hlavě hotovou práci, ale nikdy ji nikomu neukázali, protože si myslí, že se nikomu nebude líbit. Bývala jsem jedna z vás.
Byla jsem na gymplu, když mi táta k Vánocům koupil kurz pro začínající grafiky ohledně základů v Adobe programech. Nic velkého, žádná škola designu, žádný titul. Prostě kurz. Ale byl to první moment, kdy jsem se naučila pracovat v programech, se kterými jsem si předtím jen hrála.
Po kurzu jsem si vymyslela vlastní fiktivní projekty - Bellevie, Moodcha Matcha, Mr. Cube. Nikdo mi je nezadal, nikdo mi za ně neplatil. Dělala jsem je, protože jsem ke grafice měla velkou zálibu, vybila jsem si svou kreativitu a chtěla jsem se v ní zlepšovat. Zpětně vidím, že tohle byla ta nejdůležitější škola, jakou jsem mohla mít - protože jsem se nemusela nikomu zavděčit, jen se učit.
Všechno ostatní jsem se naučila sama, od A do Z. Jak připravit tiskoviny. Typografická pravidla. Co je to vizuální identita a jak vlastně vzniká. Co je kompozice. Žádná škola, žádný mentor, jen zkoušení, chyby a hledání odpovědí, kde se dalo.
Věřila jsem si a zároveň jsem se bála. Obojí najednou, celou dobu. Bála jsem se, že mou práci nikdo neocení. Bála jsem se, že budu dělat chyby. Bála jsem se, že nejsem „profík", protože jsem grafiku nestudovala. Nejkonkrétnější strach, který si dodnes pamatuju: bála jsem se, že prvnímu klientovi nepřipravím vizitku pořádně na tisk. Nic z toho mě nezastavilo. Ale nic z toho taky nezmizelo tím, že jsem začala. Prostě jsem se rozhodla, že to udělám i se strachem.
Žádná velká strategie, žádný jasný proces. První zakázky jsem řešila tak trochu za pochodu - a vždycky se to nějak povedlo, nebo taky nepovedlo. Ghosting byl samozřejmě součástí. Klienti, kteří zmizeli uprostřed projektu, bez odpovědi, bez vysvětlení. Bolelo to pokaždé, ale nikdy jsem se nevzdala.
Po dvou letech na volné noze jsem se přihlásila do výběrového řízení na pozici junior/medior grafický designér v marketingové agentuře v Brně. Strašně jsem si tu práci přála, protože jsem věděla, že se tam můžu učit od zkušenějších grafiků v týmu, získat know-how, který sama nemám, a posunout se zase o kus dál. Do portfolia jsem dala hlavně fiktivní projekty a jen pár reálných zakázek. Neměla jsem tolik zkušeností, kolik hledali. Ale byla jsem proaktivní a nějakým způsobem to vyšlo. Vzali mě. Dnes dělám na skvělých projektech se skvělými klienty, v práci mám skvělé kolegy a vím jistě, že přede mnou je ještě spousta fuckupů. Jsme jen lidi. Je to naprosto normální.
- Dělej si fiktivní projekty. Nemusíš čekat na prvního klienta, abys začal/a tvořit. Vymysli si značku, produkt, kavárnu, cokoliv tě baví, a udělej pro ni identitu, jako by byla skutečná. Nikdo tě nebude hodnotit, a přesně proto se tam nejvíc naučíš.
- Uč se z toho, co máš po ruce. Nepotřebuješ školu designu, abys začal/a. Potřebuješ ochotu hledat odpovědi sám/sama - typografii, tiskové postupy, principy kompozice se dá naučit i mimo učebny.
- Nečekej, až se strach ztratí. Nezmizí. Věřila jsem si a bála se zároveň, po celou dobu. Rozdíl je v tom, že jsem přestala čekat, až strach zmizí, a začala i s ním.
- Dovol si první zakázky udělat freestyle. Nebudeš mít proces hned napoprvé. Bude to nepřehledné, občas se to povede, občas ne. To je v pořádku, proces si vybuduješ tím, že projekty prostě děláš.
- Dělej menší zakázky pro své známé a okolí. Rodina, kamarádi, bývalí spolužáci. Každý někoho zná, kdo zrovna potřebuje vizitku nebo leták. Je to komfortnější vstup, kde se necítíš tak vystavený/á jako u cizího klienta.
- Běž se zeptat do podniků, jestli nepotřebují grafiku. Kavárna, obchod, řemeslník za rohem, spousta menších podniků nemá grafika a řeší si věci narychlo samy. Stačí se zastavit a zeptat, jestli by neocenili pomoc s letáky, vizitkami nebo logem.
- Počítej s ghostingem a nedělej si z něj závěr o sobě. Klienti mizí. Není to hodnocení tvé práce, je to jen realita freelancingu.
- Jdi si i po pozicích, na které si připadáš „nezkušený/á". Když jsem se hlásila do agentury, neměla jsem zkušenosti, jaké hledali. Přihlásila jsem se stejně. Proaktivita dokáže vyvážit chybějící roky praxe.
- Nesrovnávej se studiem designu s cestou samouka. Obojí je platná cesta. To, že jsi se grafiku neučil/a ve škole, neznamená, že se to nenaučíš pořádně sám/sama.
Jestli teď stojíš na začátku a nevíš, jestli na to máš - máš. Strach a schopnost jít dál spolu klidně můžou existovat vedle sebe, jen je důležité se nevzdávat, všichni jsme jednou začínali. Držím ti palce a věřím, že to zvládneš, i se všemi pochybnostmi, které teď možná cítíš.
V.K.